Když mi bylo pět...

Jsem v pokoji, ležím na spodní posteli palandy a v posteli nade mnou leží brácha. Mám vyteplené pyžamo s kostičkami. Povlečení mám s vílou Zvonilkou a kolem sebe mám svá plyšová prasátka. Na stoleček u nohou mé postele mi maminka dala bylinkový čaj, abych se zahřála. Přímo naproti palandě je skříň s poličkami: na první je rádio, na druhé mám ve žluté plastové krabici své bárbýny a knížky, na třetí jsou bráchovi knížky o vesmíru, na 4. jsou DVDčka a na posledním je televizní obrazovka s ,,krabicí" jak tomu říkám. Zrovna se koukáme na Walliho, i když já jsem chtěla Medvídek Pú a slonisko, ale on je starší. Je už tma, venku fouká vítr tak máme okno zavřené. Z chodby u našeho pokoje svítí světlo. Na psacím stole vpravo od palandy u okna mi schnou foukací obrázky. V podpaží teď držím svoji veverčici, kterou jsem dostala k svátku. V pokoji máme zhasnuto, aby měla pohádka lepší atmosféru. 

Eliška Tothová